Jak jsem naučil psa tahat na vodítku

Pojďme to vzít hezky od začátku. Na začátku tu máme malé a hravé štěně. Takový nepopsaný list, který čeká na to, co mu vše jeho páníček povolí. Pokud je štěně zvyklé na obojek, což by od majitele mělo být, po nějakém čase jej připínáme na vodítko. Dalo by se říci, že vodítko je naše prodloužená ruka. Z počátku překonáme strach z vodítka, přeci jenom je to něco nového, ale potom už to pomalu začíná, tak schválně měli jste to taky tak. Štěně chce jít tam, no tak co bychom tam nešli s ním, vždyť pro jednou se nic nestane. Však nevadí, že jsme chtěli jít původně jinam. Jejda, ale štěňátko něco zavětřilo, no musíme jít s ním. Sice nás tam skoro dotáhne, aby se tam dostalo, ale přece je to jenom štěně. A takových situací je několik a postupem času si pes zvyká, že napnuté vodítko je vlastně "normální". A pak vidíme,jak pes si běhá ze strany na stranu na napnutém vodítku a na konci je páníček. U malých plemen to ještě nějak člověk ustojí, ale co se psem, který je tak velký, že jej fyzicky nezvládáme a vždy nás odtáhne, kam chce jenom on.

Tak jsme si nastínili scénář, jak jsme si psa naučili tahat. Ale zkusme to udělat, už ze začátku správně a vůbec psa neučit tahat. Kde začít?

• Vodítko je prodloužená ruka páníčka, kterou pes bere a chápe pozitivně např. bereme vodítko a pes se těší ven. PSA NIKDY, VODÍTKEM NETRESTÁME!
• Obecně platí, že při výchově psa je potřeba, abychom byli důslední, tzn. nedovolíme psovi, aby se někam dostal, když tahá.
• Při chůzi měníme směry, nejlépe ještě dříve, než se napne vodítko.
• Při chůzi učte psa a odměňujte pouze pokud jde na prověšeném vodítku.
• Nejdříve zkoušíme vše při krátkých vzdálenostech, zezačátku stačí třeba i jenom pár kroků - i dva jsou úspěch.
• Chválíme ve chvíli, kdy pes věc dělá dobře.
• Rada na závěr – skončíme ve chvíli, kdy to psa aktivita ještě baví, aby byl motivovaný na příště.
• Cvičíme raději krátce, ale častěji